Horké podzimní odpoledne nás, studenty gymnázia, zastihlo u Táborských kasáren, kde jsme již netrpělivě čekali na autobus, jenž nás měl z naší malinké středoevropské zemičky přepravit až do daleké a mořem obklopené Anglie. Stali jsme se totiž součástí zájezdu konaného ve dnech 10. až 16. září. Musím říct, že předběžné plány toho, co navštívíme a uvidíme, nás opravdu zaujaly. Před tím vším však leželo asi třináct set hrozivě vyhlížejících kilometrů a zároveň těžko uvěřitelná myšlenka, že již následujícího dne se budeme všichni kochat londýnskými pamětihodnostmi. A přece se tak stalo. Cesta totiž probíhala hladce a čistě, všechno nepohodlí pobytu v autobuse bylo rychle zapomenuto, když jsme se přes Německo, Belgii, Francii a jejich věhlasný Eurotunel konečně dostali do probouzejícího se Spojeného království. Jednoho mohl jistě zaujmout fakt, že Britové jezdí vlevo, jiný se pak rozplýval nad tamními domečky z tmavých cihel, které si byly podobné jako vejce vejci. Zkrátka každý našel v této malebné zemi kousek svého ráje. A je tomu tak jedině dobře.

Hned po příjezdu do Londýna jsme se dali na pouť tímto roztodivným městem pod vedením našeho pana průvodce, jenž se zastavoval u každé význačné památky a velmi zaníceně o ní hovořil. Takto jsme daného dne prošli Greenwich, podívali se do National Maritime Museum, kde se nachází spousta zajímavých artefaktů pojednávajících o britském námořnictvu a jeho historii, a prastarého hradu Tower, v němž byly například k vidění korunovační klenoty Jeho Veličenstva. V pozdně odpoledních hodinách pak následoval přejezd k Oxfordu, tam totiž na nás již čekaly hostitelské rodiny, u nichž jsme měli v průběhu onoho anglického týdne pobývat. Ty si nás postupně rozebraly a pomalu odvezly do svých nevelkých, však náramně útulných domovů. Pravidelně jsme od nich dostávali vydatné večeře a snídaně, k obědu pak každý z nás ještě ráno “vyfasoval” speciální balíček plný sendvičů, sušenek či ovoce, který jsme v průběhu četných výletů konzumovali.

Čas od úterý do čtvrtka strávil zájezd objevováním naprosto úchvatných městeček a venkova, jenž jako by vypadl z nějakého prvotřídního krajinářského obrazu. Navštívili jsme například Stratford nad Avonou, rodiště naprosto zásadní osobnosti anglické literatury, Williama Shakespeara. Jeho duch ostatně na obyvatele i turisty dýchá prakticky na každém kroku oním sídlem. Připomínají ho zde všemožné sochy, památníky, kostel nebo rovněž rodný dům tohoto mistra světového významu. Při líčení zážitků z Anglie by byl až hřích opomenout naprosto úchvatnou oblast Cotswolds, kde se to jen hemží pitoreskními domečky z tamního vápence. V tu chvíli má člověk až pocit, jako by se on sám ocitl v úplně jiném světě a století, tak mocně a krásně dané stavby působí. Kromě těchto turisticky stále neobjevených krajů jsme však zavítali i na místo mnohem známější, jemuž vévodí několik kamenů prazvláštně rozmístěných do ještě prazvláštnějšího kruhu. Ano, řeč je o Stonehenge, dědictví našich pravěkých předků, kteří tuto specifickou a nutno říci značně tajemnou mohylu vybudovali. Návštěvníci zde mohou z přiměřené vzdálenosti tyto majestátní menhiry obdivovat, jak jsme ostatně činili i my. Poblíž se nachází ještě muzeum věnované nejen samotné památce, ale i běžným životům obyvatel dávno zapomenuté doby.

Anglie a její architektura naštěstí zdaleka není jen Londýn. Prostorám od Walesu po Severní moře vévodí desítky dalších starodávných měst, která rozhodně stojí za naši pozornost. Proto jsme mimo jiné zavítali do Bathu, centra římského lázeňství, kde jsme právě jeden tento komplex navštívili, dále zmíním úžasný hrad Windsor, jedno ze sídel hlavy této ostrovní monarchie nebo samotný Oxford, nám známé univerzitní město, v němž došlo dokonce i k prohlídce tamních historických kolejí, kterou jsme si náležitě užili a vychutnali.

Celou tuto pouť královstvím za Lamanšským průlivem nám bylo umožněno ukončit skoro až symbolicky na místě, kde jsme tento stát počali objevovat, tedy v jeho hlavním městě Londýně. Tam jsme se onoho posledního dne dostali do centra metropole, kterému kraluje jistá Elizabeth Tower se slavným zvonem Big Benem v sousedství Westminsterského paláce. Postupně jsme si prošli i další lákadla města, jako například Trafalgarské náměstí se sochou admirála Nelsona, který na nás shlížel z vysokého sloupu, obchodní a zábavní centrum Covent Garden, věhlasnou čtvrť Soho a na samotný závěr jsme se pak podívali do jedné z nejslavnějších budov celé monarchie, ne-li té vůbec nejslavnější, totiž do samotného Buckinghamského paláce, oficiálního sídla krále. Od něj pak následoval pomalý přesun k metru a nakonec i našemu autobusu, který již čekal u tamní O2 arény. V tu chvíli nám již nezbylo nic jiného, než se s celým Spojeným královstvím slavnostně rozloučit a podstoupit zpáteční cestu přes tunel, Francii, Belgii a Německo až domů. Do Benešova pak celý zájezd dorazil asi kolem půl dvanácté dalšího dne, tedy slunné soboty 16. září.

Pevně věřím, že budu tímto mluvit za celé žactvo účastnící se dané pouti, když vřele poděkuji vyučujícím, které s námi jely. Dále průvodci, řidičům a taktéž samotným hostitelským rodinám za naprosto skvěle zorganizovaný poznávací zájezd, na který jistě budeme ještě dlouho vzpomínat. Zkrátka se nám vše vydařilo na výbornou.

Za účastníky zájezdu, Jan Čáp, oktáva.